O Šípkové Růžence

 

V dávném království žil moudrý král se svou milovanou královnou. Jejich vláda byla spravedlivá a lid je měl rád. Přesto jim něco chybělo – neměli děti, a královna si moc přála stát se matkou.

Jednoho jarního dne seděla královna v tiché části královské zahrady, obklopená květinami a zpěvem ptáků. Sledovala, jak se kolem ní hemží zvířátka a jejich mláďata, a smutně si povzdechla: „Kéž bych i já měla dítě, o které bych mohla s láskou pečovat, jako ta zvířátka.“

V tom se před ní zjevila tajemná sudička. Její hlas byl jemný, ale pevný: „Tvé přání se brzy splní. Příští jaro přivedeš na svět dceru.“ A stejně rychle, jako přišla, tak odešla.

A skutečně, příští jaro se královna stala matkou krásné holčičky, kterou pojmenovali Šípková Růženka, protože byla stejně něžná a krásná jako poupě růže. Radost z narození byla obrovská a král chtěl tuto událost oslavit velkolepou slavností.

Pozval na ni všechny své příbuzné, šlechtice, rádce a také dvanáct sudiček, aby nové princezně daly do vínku své dary a předpovědi. Jenže král zapomněl pozvat i sudičku třináctou a ta se na slavnost, nazlobená, vplížila.

Přistoupila ke kolébce a zlým hlasem řekla: „Až dovršíš patnáct let, píchneš se o vřeteno a zemřeš.“ Pak zmizela, zanechávajíc za sebou ztichlou místnost plnou vystrašených hostů.

Ale poslední sudička, která ještě nestihla svůj dar předat, vstala a pravila: „Nezemřeš. Spadneš do hlubokého spánku ty i celé království. Jen polibek z opravdové lásky tě může probudit.“

Králi nezbylo nic jiného, než přikázat odstranit všechna vřetena z království, aby ochránil Růženku před zlou kletbou. Čas plynul a Růženka rostla ve šťastnou, milou a krásnou dívku, kterou všichni milovali.

Když se blížily její patnácté narozeniny, rodiče ji stále pečlivě hlídali, aby ji ochránili. Ale jednoho dne, když byla chvíli sama, objevila starou věž, kam ji dříve nikdy nepustili.

Vyšla po točitých schodech a uviděla starou ženu příst. „Co to děláš?“ zeptala se zvědavě. „Předu,“ odpověděla žena.

Růženka zvědavě přistoupila k vřeténku, dotkla se ho a v tu chvíli se píchla. Okamžitě upadla do hlubokého spánku, který se rozšířil po celém království.

Mnoho let se mluvilo o spícím království a odvážlivci se snažili proniknout přes hustý růžový háj plný trnů, který zámek obklopoval. Ale nikdo neuspěl a celé království spalo dál.

Až jednoho dne přišel mladý princ Jaroslav. Statečně prorazil cestu skrz trny, vešel do zámku a našel Růženku. Vzpomněl si na slova o síle lásky a políbil ji.

Růženka otevřela oči a celé království znovu ožilo. Po čase se Růženka s Jaroslavem vzali, aby společně vládli v pokoji a štěstí.