Právní informace

 

Tento blog je určen k nekomerčnímu sdílení lidových pohádek a autorských příběhů.

📚 Obsah a autorská práva

🔸 Lidové pohádky
Pocházejí z veřejně dostupných zdrojů (public domain) nebo z folklórních sbírek, které nejsou chráněny autorskými právy. Pokud je znám původní zdroj, autor nebo sběratel, je vždy uveden.

🔸 Autorské pohádky
Texty, které jsou mojí vlastní tvorbou, jsou chráněny autorským právem. Jejich kopírování, šíření či úprava bez předchozího souhlasu není dovolena.

🔸 Obrázky a obálky knih
Obálky knih slouží pouze k ilustraci. Ostatní obrázky jsou buď vlastní tvorbou, nebo pocházejí z legálních bezplatných fotobank (např. Pixabay, Pexels) či veřejných domén. Pokud by se na blogu objevil jakýkoli obsah, který podle vás porušuje práva, prosím kontaktujte mě – vše bude neprodleně prověřeno a v případě potřeby upraveno nebo odstraněno.

📩 Kontakt: mykyssek@gmail.com

🔒 Ochrana soukromí a cookies

Tento blog momentálně neshromažďuje žádné osobní údaje návštěvníků a nepoužívá cookies k marketingovým účelům.

V budoucnu však může být blog propojen se službami třetích stran (například Google AdSense pro zobrazování reklam nebo Google Analytics pro sledování návštěvnosti). V takovém případě se mohou ukládat tzv. cookies.

Pokud k tomu dojde:

  • návštěvníkům bude zobrazena výzva k udělení souhlasu s použitím cookies,

  • bude zde zveřejněna samostatná stránka se zásadami zpracování osobních údajů (GDPR) a používání cookies.

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

3.1 Pohádka o psím ocásku

Obrázek
  Napsal Karel Čapek - kompletni kniha zdarma ke stazeni  ZDE . Tak poslouchej, Dášo, když budeš chvilinku pěkně sedět, povím ti pohádku. O čem pohádku? No, třeba pohádku o psím ocásku. Tak jednou byl jeden pejsek, Foxlík se jmenoval. Víš, jak vypadal? Celý bílý byl a měl jenom černá ušiska, a oči černé jako gagát3, a čumáček černý jako antracit; a jako znak, že je pravý a čistokrevný teriér, měl v puse na patře černou skvrnu, jako ty ji máš. Vidíš, ty o ní ani nevíš; jednou ti ji ukážu v zrcadle, až budeš na celé kolo zívat. A ocásek ti měl takhle dlouhý, skoro tak dlouhý, jako byl jeho vlastní rodokmen, a tím ocáskem dovedl švihat, že jím mohl tulipány stínat. To neměl dělat, Dášeňko, ale takovou měl sílu v ocásku. Ten pejsek Foxlík byl veliký hrdina a nikoho se nebál. Hodné lidi nekousal a návštěvy taky ne, to se totiž nemá dělat, ale když slyšel o někom nedobrém, třeba o loupežníkovi, tak na něho šel a zadávil ho: chytil ho jednoduše za krk a zatřepal jím, až bylo po něm. ...
Číst dál »

2. Jak se fotografuje štěně

Obrázek
 Napsal Karel Čapek - kompletni kniha zdarma ke stazeni  ZDE . Jak se fotografuje štěně? Řeknu to rovnou: špatně; a vyžaduje to krajní trpělivosti od štěněte i od fotografa. Dejme tomu, slunce zasvítí na dojemnou scénu štěněte žeroucího z misky. Člověk se tryskem řítí pro fotografický aparát, aby zvěčnil tento působivý výjev ze života štěněte. Nežli se vrátí s aparátem, je miska ovšem prázdná. „Honem, nalejte Dášeňce ještě jednu misku mlíčka,“ káže fotograf a s náležitou odbornou rychlostí nařídí expozici a zaostří objektiv, zatímco se Dášeňka hrdinně dává do druhé misky. „Tak, teď je to pěkné,“ vydechne fotograf, a v tu chvíli zjistí, že zapomněl dát do aparátu film. Než jej tam vloží, sežere Dášeňka druhou misku mléka. „Dejte jí ještě jednou,“ káže fotografující člověk a honem zaostřuje. Jenže Dášeňka si vezme do hlavy, že už nebude a nebude žrát. A že prý ne. Marné jí domlouvat. Marné jí strkat nosánek do mléka. Nechce, a basta. S povzdechem odnáší fotograf svůj aparát domů...
Číst dál »

1.2. Dášeňka roste a poznává svět

Obrázek
  Napsal Karel Čapek - kompletni kniha zdarma ke stazeni  ZDE . Jak vidíte, děti, dá to hodně práce, a hlas přírody, jemine, to je vám přísný učitel, nic takovému štěněti nesleví. Jenže někdy nemá kdy napovídat, protože musí učit lítat mladého vrabce nebo ukázat housence, které listy žrát a kterých nechat. Tehdy uloží Dášeňce jenom domácí úkol (například přejít v úhlopříčně celou psí boudu z rohu do rohu) a nechá ji, aby se s tím, chudera malá, dřela sama. Dášeňka dává pozor, až jazejček samou pozorností vyplazuje: pravá přední – teď levá zadní (jezusmankote, která vlastně je levá, ta nebo ta?) – a druhá zadní (kdepak já ji mám?) – a co teď? „Špatně,“ volá na ni hlas přírody, celý udýchaný, jak učí vrabce lítat, „musíš dělat menší kroky, Dášeňko, a hlavu nahoru a tlapky pěkně pod sebe znovu!“ Copak hlas přírody, tomu se to káže; ale když jsou ty nožičky měkké jako z nití a třesou se jako z rosolu, dělejte s nimi něco! A když máme takový plný bříšek a takovou velikou hlavu, mys...
Číst dál »